Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Seděla jsem před pár dny v autobuse a chtě nechtě vyslechla část rozhovoru staršího páru na sedadle přede mnou. Muž a žena, zřejmě manželé, se o něčem přeli. Nehádali se, ale mluvili hlasitěji než je úplně obvyklé. Docela zřetelně jsem proto slyšela, že zatímco pán svou ženu oslovoval Miluško, ona mu jménem neřekla ani jednou. Zato měla poměrně široký repertoár zdrobnělin, kterými ho titulovala. Takže ten pán na prahu důchodu byl v jednu chvíli čumáček, potom zase králíček, za chvíli se změnil v pejsánka a těžko říct, co z něj bylo nakonec, protože to už jsem musela vystupovat.

Přišlo mi to legrační, ale zároveň tak trochu degradující pro toho pána. Možná paní křivdím a jejímu manželovi se to líbí. Nebo si na to časem alespoň zvykl a ani mu to už nepřijde. Ale stejně mne to přivedlo k malému zamyšlení a pátrání ve svém okolí. Výsledek je takový, že většina mužů kolem mne podobně „roztomilé“ přezdívky nesnáší. A já se jim upřímně nedivím.

Jsou oslovení pěkná a milá jako třeba miláček, zlatíčko nebo láska. Pravda, nejsou zrovna originální a používají je miliony lidí na celém světě. Ale řeknou to, co chceme vyjádřit a působí tak nějak normálně. A pak jsou přezdívky, které zavání přinejmenším trochu dětinsky. Myslím, že moc mužů nepotěší a obzvlášť ve společnosti pro něj musí být takové titulování doslova trapné. Nebo znáte chlapa, který by byl pyšný na to, když ho jeho partnerka osloví před partou kamarádů cukroušku nebo pudlíčku? Proč používat taková přehnaná přirovnání? Chlap je přece chlap a ne malé roztomilé dítě. Určitě touží být spíš pořádným samcem než milískem nebo kulíškem.

Možná se mýlím, ale podle mě je nejlepší oslovení jménem dotyčného. V jednoduchosti je krása a i to jméno se dá přitom říct zdrobněle a s láskou. Vyjadřuje zároveň naše city i úctu k partnerovi. To je podle mne víc než vymýšlení roztodivných přezdívek.

Ale samozřejmě proti gustu... Hlavně když se to líbí oběma.

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/