newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

A co když už je pozdě?

 
A co když už je pozdě?

Události provázející celý minulý rok mne donutily k zamyšlení. Dost často se poslední dobou setkávám i sama u sebe s tím, že prostě bereme přítomnost někoho ve svém životě jako naprostou samozřejmost a se stejnou samozřejmostí přijímáme city toho druhého, aniž bychom si to nějak významně uvědomovali. Prostě ten druhý tu je a bere nás, jací jsme, s našimi chybami, vrtochy, zlozvyky a dalšími vlastnostmi. A pak najednou nastane ten okamžik, kdy ta osoba z nějakého důvodu z našeho života zmizí nebo je tu vidina jejího odchodu, ať v podobě úmrtí, rozchodu, stěhování. 

 

V tomhle okamžiku si uvědomujeme, jak moc je, či byla, ta osoba pro nás důležitá, a jak moc jsou silné naše city vůči ní.  Vrací se nám společné vzpomínky a několikrát za den se přistihneme třeba při jízdě autobusem nebo běžné domácí práci, že nám hlavou běží film různých nahodilých událostí, které jsme s danou osobou prožili. Každá zdánlivá maličkost nám jej či ji připomene.  Známá vůně, fotka v rámečku, dárek v podobě hodinek na ruce, prstýnek, oblíbená káva, čaj, sklenka vína.

Ví nebo věděla ta osoba, jak moc jsme ji milovali a milujeme? Jak často jsme jí to říkali nebo dávali najevo? Nemám teď na mysli jen ta dvě slova, ale také gesta a činy.  Projevem lásky je i ochota naslouchat, vnímat, podpořit a povzbudit. Není to drahá bonboniéra, ale třeba i jen lízátko nebo čokoládová tyčinka. Není to kytice rudých růží, ale sedmikráska utržená před vchodem do domu. Není to okázalé vyznání lásky, ale třeba vynesení odpadkového koše, vyměněná žárovka, napuštěná vana se spoustou pěny, oloupaná mandarinka, vyčištěné zablácené boty.

Všimli jste si někdy, jak krásně jednoduché věci dokáží potěšit děti? Pomoc při zapínání zipu, obutí bot, rozkrájené jablíčko, koblížek ke svačině nebo třeba jen puštění oblíbené pohádky.

Dnešní doba je hrozně uspěchaná a dost často nás semílají běžné starosti a útrapy a tak na sebe a své blízké už nemáme tolik času, kolik bychom si dost často přáli. A pak to najednou přijde a něco se stane. A teprve pak si uvědomíme, že vlastně nic z toho, co jsme dělali, není důležité tolik, jako ta osoba, která nás opustila nebo opouští. A ne vždy bohužel jde říct: “ Zůstaň, miluji tě, jsi pro mě vším.“

 

Image courtesy of photostock at FreeDigitalPhotos.net

2015.01.14 | Meridene | přečteno: 8820x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: čas láska vzpomínky vyznání

 
archiv

Nejzajímavější články

 

Jste ostražití?

Známe to všichni, zazvoní zvonek, za dveřmi stojí méně nebo více příjemně vypadající hoch nebo slečna, naučeným úsměv...
 
celý článek | Meridene | 2014.09.21 | přečteno: 8851x

Blesková soutěž o 5 vstupů na večerní běžecký závod NIGHT RUN 16.5. v Brně

Soutěž již byla ukončena. Děkujeme za účast a gratulujeme všem výhercům! ...
 
celý článek | Admin | 2015.05.13 | přečteno: 8832x

Jak na sametově hebkou pokožku pomocí depilace?

Pomalu, ale jistě přichází zase období, kdy budeme odhalovat nohy v sukních a podpaží v tílkách. Hladce oholená pokožka ...
 
celý článek | Martina Limbergová | 2018.03.14 | přečteno: 924x

ZOE

Občas nám někdo životem jen tak proletí. Jako hvězda. Jako zářivá kometa, na kterou nemůžeme zapomenout. Zoe nebyla j...
 
celý článek | Beáta Matyášová | 2013.04.15 | přečteno: 8769x
 

Portál pro ženy